Už je to tak..
Dáváme přednost hlučným písničkám v přehrávačích mp3 před zpěvem živých ptáků.
Upřednostňujeme virtuální svět před světem skutečným.
Čas věnujeme věcem, které už zítra nemusíme vlastnit, ale děti budou vždycky naše.
Raději zatahujeme rolety a schováváme se v temném bytě, než abychom nechali proniknout slunce, které je pro život tak důležité.
Zapomínáme děkovat za své ruce a nohy, přitom jsou tak vzácné, když někdo potřebuje pohladit nebo abychom ho přišli potěšit.
Neděkujeme za své oči, ale ony nám umožňují vidět krásu stvoření a také krásu člověka, kterého máme před sebou.
Neděkujeme za své uši, ale ony nám umožňují slyšet ta důležitá slova "Potřebuji Tě."
Neděkujeme za svá ústa, která dávají možnost tato slova sdělit nám důležitému člověku.
Napíšeme raději sms, protože je to rychlejší než dopravní prostředek, kterým bychom se měli dostat k příteli.
Bojujeme s časem, přitom moc dobře víme, že byl dán každému stejně.
Přehlížíme maličkosti, ale velké věci začínají právě těmi maličkými.
Ve školách se učíme různé poučky,které mnohdy nepotřebujeme, ale v žádném testu ještě nepožadovali definici lásky.
....a tak dále:-)
