Člověk je zvláštní. Když se mu daří, všechny by objímal a jeho radost nezná hranic. Ale co když najednou přijdou bolesti? Náhle se ptá: "Kde jsi, Bože? Před chvílí jsem se Tě dotýkal a dnes už neslyšíš. Snad se Ti protiví, že se raduji? Co špatného jsem udělal, že mě vedeš trním?"
Smí i Tobě Bůh položit otázku? Slabý tvore! Obviňuješ mne, že neslyším, ale Ty sám jsi slepý! Nevidíš, že teď je čas pomoci nést Ježíšovi kříž? Vždyť je opuštěný na cestě. Podívej se, padá a Ty jej chceš nechat na špinavé zemi? Toho Přítele, kterého jsi ještě včera tolik miloval. Kde je Tvá láska dnes?
Inu, tak je to. Mnozí lidé Boha nepotřebují a myslí si, že vše zvládnou bez Jeho pomoci. Materialismus dospěl tak daleko, že dostává lidi do léčeben (viz gambleři atd.) Kam to asi dospěje za pár let? Žijeme v poměrně vyspělých státech, ve školách získáváme vědomosti, a přesto žije mezi námi tolik chudých a opuštěných lidí. Jak je to možné? Možná by školy měly učit spíše toleranci a lásce. Ale ne- přece v dnešním světě je moderní se umět prosadit, a tak nás školy připravují na to, jak být úspěšnější než ti druzí. A náboženství se už raději neučí vůbec. Nač vědět něco o Bohu, když si v pohodě vystačím sám?
Nepotřebuješ Boha ani Ty? Až se ráno probudíš v bolestech, On bude těšit jiného...
