Nebylo příliš času něco nového přidat... ani myšlenky nepřicházely. Čas plyne a člověk má spoustu starostí. Ale nesmí se jimi nechat pohltit. Je třeba vidět dál a modlit se, abychom pochopili smysl všelijakých událostí, které v životě přicházejí, jinak upadneme do smutku, že se nám nedaří, přitom Bůh tím, že sešle těžkost, může zamýšlet něco krásného.
Jak praví myšlenka z jedné knihy( její jméno si už nevybavím): Kdyby Bůh ukázal člověku všechnu radost, kterou pro jeho život připravil, člověk by zemřel.
A dále: Kdyby Bůh ukázal člověku všechnu bolest, která má v jeho životě přijít, zemřel by. A tak to Bůh moudře rozděluje.
Myslím, že je to hluboká pravda. My lidé tomu běžně říkáme: Jednou jsi dole, jednou nahoře.
Díky tomu, že znám Ježíše Krista, vím, že i všednost dne v sobě skrývá určitý smysl. Taktéž i bolest a různé nesnáze. Kristus šel cestu bolesti jako první a svým životem mi ukázal, jak na ní zvítězit.
Kristus svým příchodem na zem všechno změnil. Nenávist proměnil v lásku ( Lidé: "Oko za oko, zub za zub," Ježíš: "Milujte své nepřátele"), utrpení v radost ("Když vás lidé budou kvůli mně tupit, radujte se, neboť máte v nebi velkou odměnu"), odstranil myšlenku lidské méněcennosti ("Těm kdo v Něj uvěřili, dal moc stát se Božími dětmi") a smrt v život ("Radujte se, neboť vaše jména jsou zapsána v nebi").
Jednoduše: Bůh mě stvořil,protože mě prostě chtěl. Filozofové dodnes pátrají, co je smyslem lidského bytí, ale Kristus svým příchodem dal přece jasnou odpověď!
A proč je na obrázku v úvodu zrovna slunce? Protože všem do začátku nového roku přeji, ať je váš život jím prozářen a ať vždy znovu výjde, když prožíváte bolest...
